Dneska máš narozeniny, a místo obvyklých stovek nás dělí tisíce kilometrů. Ale už jen pár dní a budu ti moct popřát i osobně.
Každopádně, do té doby, krásné narozeniny, lásko moje💙
()
Už několik let mám v hlavě zakódováno, že o některých věcech se prostě nemluví. Ne proto, že by to nebylo vhodné, to vůbec. Vše, co vyslovíte dostává reálný tvar, najednou to existuje i ve vnějším světě a v tu chvíli o to můžete přijít. Vypuštěná slova už nemůžete ochránit uvnitř tlustých hradeb vlastní mysli a s jejich zranitelností jste zranitelní i vy sami. Má to ovšem řadu negativ, ale o tom zase třeba jindy. No jo, ale jsou věci, které je pocitově třeba chránit a zvažovat každé vypuštěné slovo, nefunguje to i naopak? Že když pojmenuju veškerý stres, mentální zátěž a zahlcený mozek, tak si to někdo ode mě vezme a odnese si to? Co? Nemohlo by to fungovat stejně? Jinak mi napadá leda po letech napsat Ježíškovi, protože tohle bych si fakt moc přála. Ano, já vím, potřebuju dovolenou, už tak 3 měsíce. A ano, vyhlídky v tomto ohledu nejsou moc příznivé. Tak já jdu teda napsat tomu Ježuchovi. () 25.11.2025
Komentáře
Okomentovat