Naposledy jsem tady mluvila o vděčnosti a to se vlastně nezměnilo. Jsem neskutečně vděčná za všechno co mi poslední rok dal a to i přesto, že mám před sebou stále dlouhou cestu. Dnes jsem ovšem chtěla mluvit o něčem jiném. Uvolnění covid opatření mi vlilo život do žil. Přestože se můj psychický stav obecně dlouhodobě zlepšuje, v současnosti mám pocit, jako bych se i tak probudila z mlhy. Vše, co bylo ještě pár měsíců zpět strašný problém a přinášelo mi to jen stres, je teď mnohem snazší. Neúměrně snazší. Dříve jsem si nedokázala představit ani, že bych se v práci dostala k tomu, že budu improvizovat a celý červen jsem prakticky nedělala nic jiného. A děti byly nadšené. Ohromný progres přišel i pro mojí kreativitu. Neustále mě napadá spousta věcí a možných projektů, které bych chtěla realizovat a trochu mě štve, že na to teď nemám čas. I psaní diplomky je teď mnohem snazší a přijde mi už trochu nepředstavitelné, jak dříve byl problém každá věta. Kdyby každá věta, ale každé slovo. Neřík