Kdo jsem a kam mířím. Kým jsem se stala. Stala jsem se někým jiným díky tomu, co jsem prožila? Funguje takhle vůbec svět? Nakolik nás mohou změnit okolní události, když nás existenciálně nic netrápí? Alespoň na materiální úrovni. Zpátky na začátek. Sbírat střípky duše, která se rozsypala. Znovu ji poskládat. Jinak. Nově. Otázka přetrvává, jde o stejného člověka? Se stejnou a přitom jinou duší? Přijde mi, že celý můj život se točí v kruhu. Vždy se vrátím na stejné místo, do stejného výchozího bodu, ze kterého zkouším nové směry a tím si tvořím osobní mandalu života. Mandalu plnou světla, barev, ale i bolestných stínů a temnoty. Život. Láska. Psaní. Meditace. Meditace podzimem, životem, psaním. Zdánlivě nesouvislý proud slov, který mi dává perfektní smysl a kreslí mi v mysli obrazy prodchnuté nadějí. Nadějí, že tohle definitivně není všechno. Že mám na to si splnit svoje sny, i když se cítím vážně pod psa. Pořád zapomínám na to důležité. Vlastně nejdůležitější. Nevzdat se. Nesmím, n