It's over. It finally is over! Ve čtvrtek jsem měla poslední hodiny v jazykovce a teď si užívám první dny a klid z prázdnin. Chtěla bych říct i těch posledních , ale vlastně to už prázdniny moc nejsou, jelikož sice skončila jazykovka, ale to neznamená, že já nepracuju. Což je vlastně změna a tak asi nejse úplně mluvit o prázdninách. Ještě loni byl můj letní příjem vázaný na to, že jsem dělala tábory, což bylo málo peněz za ohromné množství mé energie. Letos jsem díky znatelně menšímu množstvé kurzů měla konečně kapacitu na to si najít další příjem a rozšířit ho natolik, že se z něj pomalu stává ten hlavní. Nebo stává, od července jím zkrátka je . O tom jsem ale mluvit nechtěla. S tím, jak se uzavírá moje doba působení jako lektora angličtiny v jazykovce mi hlavou víří spousta myšlenek s tím spojených. Tou hlavní je asi vděčnost . I přes ten pocit křivdy, který si odtamtud odnáším, jsem vděčná. Za to, že jsem vůbec dostala šanci jako chodící uzlíček nervů, který si nebyl jistý vl