Odevzdáno. Konečně. Sice je to už skoro týden, ale pořád tomu nějak nemohu uvěřit. Já se vážně zvládla dokopat a tu diplomku napsat. Dokázala jsem v sobě vyhrabat dost síly a energie na to, aby to ve finále působilo aspoň trochu jak má a já to ještě u státnic dokázala obhájit. Je to za mnou a už to nikdy nebudu muset řešit znovu, opravovat či dopisovat. Už nikdy, je hotovo. Vzhledem k tomu, že už se svého magistra snažím dokončit nějaký ten pátek, několikrát jsem se v průběhu svěřila s mým nedostatkem motivace. A málokdy jsem našla vytoužené pochopení, stejně jako s mi strašně těžko vysvětlovalo, že pokud vám chybí jen tak málo jako diplomka a státnice a vy to dodělat chcete, tak je to málo. Tohle pro mě nebyla motivace, chyběl mi důvod, vášeň, cokoliv proč by stálo za to tu školu fakt dodělat. Titul jako motivace? Přišlo mi to hrozně prázdné, jako kdybych to dělala jen pro něj, což nikdy nebyla pravda. Šla jsem to studovat s vášní pro ten obor. Jenže ta se v průběhu utopila v mojí d