Najít sebe

 Nabitá i vybitá. Plná energie a radosti a zároveň dobitá jak pes. Plná skvělých zážitků a vzpomínek na ty nejlepší kniholidi, ale zároveň přesycená setkání na nějakou dobu.  Můj vnitřní extrovert vrní blahem, zatímco ta introvertní část po mě chce zapřísáhnout, že tohle si dlouho nezopakujeme. Nezopakujeme, neboj! Svět knihy se totiž z plně stresujícího zážitku stal něčím naprosto fantastickým a naplňujícím. A to dokonce natolik, že jsem se nebála vyrazit sama, protože jsem věděla, že tam ve skutečnosti sama nebudu.  Oba dva dny, které jsem na SK byla jsem strávila ve společnosti spousty lidí, které tak často nevídám. Ale damm , stejně to bylo jako bychom se vídali mnohem častěji. Sítě mají ohromnou moc a já jsem neskutečně vděčná za jejich kladný vliv.  Protože tohle se jinak říct nedá.  Miluju. Děkuju 💙 ()

 Únava Lenost Deprese A přece vůle se každé ráno zvednout z postele a zkusit to znovu. ()

 Až moc často říkám, že si něco nenechám zkazit a budu šťastná. No, jenže stačí málo a já si všechno zkazit nechám. Dokud jde jen o mne, bez jakýchkoliv citových excesů, tak jsem v pohodě, přes moje zdi se už jen tak někdo nedostane.  Jenže já přes ně nedávno někoho pustila a ve mně se otevřela černá díra bolístek o kterých ani nevím, že je mám. Moje tři poslední (důležité) vztahy s muži ve mně zanechaly více bolesti a ostražitosti než souhrn těch všech předchozích. A já teď prakticky nejsem dlouhodobě schopna věřit tomu, že by pro mě ta situace i mohla být dobrá.  Pořád totiž čekám, kdy už přijde ten háček, protože vždycky tam nějaký je. A zároveň je to něco, s čím (aspoň na nějakou dobu) umím pracovat a nějak s tím fungovat.  Jenže zároveň vztahy nejsou snadný, nikdy nebyly a nikdy nebudou. A surprise , za každým rohem se neskrývá háček, na který tak vytrvale čekám. Na to nejsem zvyklá a nevím, jak se k tomu mám postavit. Jak s tím pracovat a nezešílet.  Jak neustále nešílet úzkostí

 Poučení... Já bych totiž občas o těch dobrej věcech, co se začínají dít měla držet hubu.  Jsem se tak začínala radovat, že to už bude dobrý a že hej, tenhle rok bude fakt pecka, až jsem tak nějak nepostřehla, kdy se to všechno zase stihlo posrat. Jenže to už je to riziko, když zkrátka všechno silně prožíváte a potřebujete tu radost i bolest sdílet - občas to proste zakřiknete. A občas se to holt stane i několikrát v řadě za sebou.  Takže duben začal sice skvěle - vlastně nejlíp jak jen mohl! aby pak zase rychle spadl dolů. Vlastně letos zatím úplně nejhlouběji.  Poučení pro příště tedy zní - buď se ujisti, že ta cesta směřuje fakt tam, kam chceš nebo drž hubu a nestresuj se, holka. Víš, že ti to nedělá dobře a zbytečně si tím komplikuješ život! No jo, ale to se snáz řekne, než udělá... ()