Chaos. V hlavě i v životě. Příspěvek, kterej máte prakticky oh hlavy až k patě vymyšlenej, dokud si k tomu počítači nesednete, abyste ho sepsali. V tu ránu se všechna slova vytratí kdo ví kam. Poslední týdny nejsou snadné. Sice jsem tam, kde jsem chtěla být už dlouho, ale najít vůli se ráno zvednout z postele není jednoduchý ani trochu. Všechny zdánlivě jednoduché a banální věci jsu tak zkurveně těžký, že si občas říkám, jaký to má smysl? Jaký má smysl snažit se jít za svými sny a každý den bojovat sama se sebou, když se můžu nechat unášet s davem a stejně jako oni nějak přežívat? Jaký má smysl věnovat ta kvanta energie do aktivit, které se možná ani nevyplatí? Jasně, že to má smysl a vše, co dělám, dělám protože chci a ne proto, že by mě někdo nutil. Ale hledat půl dne k energii třeba na to, abych jen umyla nádobí nebo abych uklidila čisté prádlo mě nebaví. Stejně jako ty dny, kdy se odhodlávám kamkoliv zavolat a musím nejdřív projít fakt důslednou přípravou na to, že to přeci zv