Dlouhé ticho by mohlo znamenat nepotřebu psát, že? A nebo taky přepracovanost, balanc na pokraji vyhoření (občas i za tou hranicí) a čím dál větší touhu po prázdninách. Co myslíte, že je reálnější? Samozřejmě, že je to druhá možnost. I když vím, že mám pravidelně odpočívat a čerpat energii, aby mi z toho nehráblo, samozřejmě, že na to zapomínám. Pravidelně, jak jinak. Nicméně v posledních měsících opět objevuji svoji sociální bublinu a znovu zjišťuji, jak mě i tohle nabíjí. Skrze covid a snad nekonečný lockwodn jsem si tak moc zvykla na samotu či přítomnost pouze rodiny či muže, že jsem zapomněla, jak moc mě baví se vídat i s dalšimi lidmi, co mám ráda. Jë to skvělý, proč jsem to nezačala znovu dělat už dřív? Nevím, jsem holt debil s pamětí zlatý rybičky. Teď zrovna se dávám dohromady po Světě knih. Čekala jsem, jak mě to sundá z hlediska právě sociálních interakcí a sundalo mě něco naprosto jiného, obyčejné nachlazení. Přestože se o mě panika pokoušela poměrně pravidelně a stateč