Přeskočit na hlavní obsah

#127

 Moje drahé, o rok mladší já.

Já vím, že jsi teď tak nějak smutná a naštvaná, ale neboj, ono se ti brzy uleví. Ačkoliv zdaleka nebudeš mít tušení proč, fakt hodně se ti uleví. I když tě to pořád bude trochu mrzet, pochopíš, že tohle nikdy ani budoucnost nemělo. Že si se jen honila za duchy minulosti, kteří už ale dávno nedefinují kým jsi teď. A najedeš si tak na vlnu jsem single, ale v pohodě. 

Nějakou dobu ti to bude i fungovat. Konečně si koupíš knihovnu na hororovky, po které tak dlouho toužíš a zjistíš, že jedním vrzem můžeš kupovat další, protože ji hned zaplníš. Jenže aktuální budget si vyčerpala a well, doteď si se k nedostala k tomu si ji koupit. Ale nevadí. Nějakou dobu se ti bude dařit relativně pravidelně natáčet Reels na svůj knižní Instagram a bude tě to fakt bavit. A pár z nich budou mít na poměry tvého účtu i celkem úspěch, to ti bude dělat fakt radost. 

Taky se ti konečně splní sen a podaří se ti KONEČNĚ získat práci jako copywriter. Půjde to pomaličku, po jednom článku denně, ale pro tebe to bude stejně výzva. Jednak se musíš poprat s tématy (protože jde o sport a ano já vím, ty a sport?), ale větší boj tě čeká s tvojí úzkostí, protože budeš mít neustále pocit, že to nezvládneš a že jsi impostor jak vyšitý. Spoiler: zvládla si to!

Postupně ti té práce bude přibývat, úzkost se začne zklidňovat a ty si budeš víc věřit. Fakt budeš mít radost, že si to zvládla a konečně se ti podaří vydělávat víc, ale pak přijde rána z jazykovky, kterou sis v sobě doteď nezpracovala. Je to něco, co vnímáš jako křivdu, kdy s tebou bylo zameteno z pozice moci, ale ty si byla tak v šoku, že si neměla absolutně tušení, jak na to reagovat. Tohle se přeci nemůže dít, ne? Bohužel, ano a ty proto rázem přijdeš o kus příjmu, takže radost, že vyděláváš víc můžeš zase pohřbít. 

Někde touhle dobou se zakoukáš do někoho, kdo bude chtít jen mrhat tvůj čas a vysávat tvoji energii. Znáte se už dlouho a váš kontakt vždy skončí na tom, že to zapeče on. A samozřejmě, že to tak dopadne i tentokrát. Chvilku ti bude smutno, protože si do toho vědomě investovala hodně energie, ale včas se z toho oklepeš a uvědomíš si, že ti za to nestojí. 

Když ale pominu jazykovku a tenhle přešlap, první polovina roku je skvělá. Čeká tě fakt hodně času s lidmi, které máš fakt ráda, kteří tě plní radostí a nabíjí tě. S holkama zavedete dámské jízdy, které tě budou fakt bavit, i když nebudou tak časté, jak by tě bavilo je vídat. Sem tam se budete scházet i s tvými milovanými lidmi z Bookstagramu, s kolegou budete pravidelně chodit na kebab, sem tam se dostaneš k deskovkám, podíváš se do Sappy, vyrazíš na svou vůbec první sólo dovolenou a strašně si to užiješ, vyrazíš na pár knižních akcí a spoustu dalšího. Budeš si zkrátka říkat, že i když si se té třicítky bála jak čert kříže, tak je to první věk po dlouhé době, co ti fakt sedí a sluší. Nebo to tak aspoň budeš fakt upřímně cítit. 

Přesouváme se na konec června, kdy už si byla neskutečně psychicky vyčepraná a to, že si pouštěla většinu tvých dnů v jazykovce tomu moc nenapomohlo. Budeš se tak loučit s dětma, ke kterým už si přirostla a víš, že ti budou chybět. To se dodnes nezměnilo. Jenže s koncem v jazykovce přichází nové dobrodružství jako almost full time copywriter. Až do konce listopadu se proto skoro nezastavíš. Budeš hodně bojovat s efektivní organizací času, udržením pozornosti, hladinou energie a tak nějak obecně work life balance. Ještě to není zdaleka optimální, ale už se ti to podařilo trochu prolomit. Ale víš co? Je to skvělý a ty to stejně miluješ jako pak proklínáš sebe, když toho zrovna uděláš míň, než sis naplánovala.

Značný podíl na jakékoliv normalizaci tvého každodenního režimu má tvoje rozhodnutí se vrátit k antidepresivům. Už totiž na sobě dokážeš poznat, kdy ten stav přestáváš zvládat a potřebuješ pomoct. Nebereš to jako prohru, ani maličko, spíš jako real life buff. Takový, který ač se to zprvu zase nezdá, ti pomůže tvůj život vrátit do správných kolejí. Pomůže ti lépe spát, ráno efektivněji vstávat, zbavit se úzkosti a vyčistit si hlavu. Hlavně to poslední ti usnadní pracovní život, jelikož si začala dělat spoustu chyb z nepozornosti. A jak tvůj buff začne fungovat, tak se ti uleví, strašně moc se ti uleví.

A i když by bylo ještě o čem mluvit, zkrátím to, však bys přišla o všechna překvapení! (Plus mně se taky už chce celkem dost spát.) Aktuálně se ale nacházíš v situaci, která je stejně nová jako důvěrně známá a která je pro tebe pocitově tak křehká, že o ní nechceš mluvit, ze strachu, abys o ni nepřišla. Ale víš, moje milá, když se podíváš hluboko do sebe a fakt se zamyslíš, tak ti to třeba i dojde dřív než mně. Popovídáme si o tom spolu ale až za rok, jo?

Každopádně myslím na tebe a držím ti pěsti. Už tolikrát sis slíbila, že nadcházející rok bude tvůj a 2023 tvůj skutečně je. A ty drž palce mě, ať mě 2024 nezklame!

S láskou

Tvoje starší, o rok moudřejší a přece stejně pitomé já.

()

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

#119

 Ty dny... Dny, kdy je vám všechno líto a bolestivě cítíte každou chybu, kterou jste kdy udělali, ale zároveň jste tak vyčerpaní, že s tím nedokážete dělat zhola nic.  Dny, kdy si říkáte, co je s váma sakra tak špatně, že nedokážete přimět svůj mozek k tomu aby fungoval správně a díky tomu i vy jste byli schopni fungovat na denní bázi ve společnosti.  Dny, kdy byste zoufali potřebovali vedle sebe partnera, který by vám pomohl nést tíhu celého světa, ale ve vašem okolí jste to zrovna vy, kdo je chronicky singl. Dny, kdy byste tak zoufale rádi něco kontinuálně budovali, než aby jste neustále začínali od začátku, protože už na to nemáte sílu.  Dny, kdy byste se chtěli strašně někam posunout, ale žádnou cestu před sebou nevidíte. Dny, kdy byste to nejraději všechno vzdali a nechali se strhnout s proudem, ale nejste ten typ, co se jen nechá unášet. Dny, kdy byste to všechno jen rádi zaspali a probudili se zas až bude líp. Ty dny... ()

#125

Chaos. V hlavě i v životě.  Příspěvek, kterej máte prakticky oh hlavy až k patě vymyšlenej, dokud si k tomu počítači nesednete, abyste ho sepsali. V tu ránu se všechna slova vytratí kdo ví kam.  Poslední týdny nejsou snadné. Sice jsem tam, kde jsem chtěla být už dlouho, ale najít vůli se ráno zvednout z postele není jednoduchý ani trochu. Všechny zdánlivě jednoduché a banální věci jsu tak zkurveně těžký, že si občas říkám, jaký to má smysl?  Jaký má smysl snažit se jít za svými sny a každý den bojovat sama se sebou, když se můžu nechat unášet s davem a stejně jako oni nějak přežívat? Jaký má smysl věnovat ta kvanta energie do aktivit, které se možná ani nevyplatí?  Jasně, že to má smysl a vše, co dělám, dělám protože chci a ne proto, že by mě někdo nutil.  Ale hledat půl dne k energii třeba na to, abych jen umyla nádobí nebo abych uklidila čisté prádlo mě nebaví. Stejně jako ty dny, kdy se odhodlávám kamkoliv zavolat a musím nejdřív projít fakt důslednou přípravou na to, že to přeci zv

#67

 Člověk míní, život mění.  Tohle rčení mi poslední měsíce běží v hlavě prakticky dokola a rozhodně ne nadarmo. Představa mého života ještě tak tři měsíce zpět a teď je úplně jiná a až mám skoro pocit jako bych se vzbudila z dlouhého, dusivého snu.  Ještě v červnu jsem si zařizovala práci tak, aby mi to od září co nejvíce usnadnilo život a případně i umožnilo trávit čas s mužem, teď zpětně jsou tyhle snahy spíše úsměvné než cokoliv jiného. Někdy v zimě jsem se totiž začala více bavit s někým, s kým jsem se měla opravdu o čem bavit a pokaždé, když jsme se viděli jsem mu propadala o maličko více. Ne jednou mě napadla myšlenka, jak mě mrzí, že jsem ho nepotkala dříve než D. a že mám zkrátka smůlu. Well... jenže čím více příležitostí ho vidět a mluvit s ním jsem měla, tím více hřebíků do rakve vztahu s D. jsem zatloukala. A taky, že jo, někdy měsíc zpět jsme se rozešli. I když teď beru jako jeden z hlavních důvodů našeho rozchodu, to, že jsem potkala někoho jiného, pořád jsme měli problémy,