Přeskočit na hlavní obsah

#128

Na Instagramu jsem narazila na myšlenku, že leden byl vlastně takový trial měsíc a rok 2024 začíná teprve únorem. A upřímně, ta myšlenka se mi fakt líbí, jelikož leden stál dost za starou bačkoru. 

Takže doufám, že únor bude lepší. 

A nejenom únor, doufám, že celý rok 2024 bude lepší, že po těch držkopádech zase přijde něco trochu pozitivnějšího. Že to nejhorší už mám za sebou a teď tu temnotu zase prozáří slunce. Že dospělost není jen jeden fuck up za druhým, ale taky chvíle na které stojí za to vzpomínat. 

Buď dobrý, 2024, jo??? JO?!?!?!

()

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

#119

 Ty dny... Dny, kdy je vám všechno líto a bolestivě cítíte každou chybu, kterou jste kdy udělali, ale zároveň jste tak vyčerpaní, že s tím nedokážete dělat zhola nic.  Dny, kdy si říkáte, co je s váma sakra tak špatně, že nedokážete přimět svůj mozek k tomu aby fungoval správně a díky tomu i vy jste byli schopni fungovat na denní bázi ve společnosti.  Dny, kdy byste zoufali potřebovali vedle sebe partnera, který by vám pomohl nést tíhu celého světa, ale ve vašem okolí jste to zrovna vy, kdo je chronicky singl. Dny, kdy byste tak zoufale rádi něco kontinuálně budovali, než aby jste neustále začínali od začátku, protože už na to nemáte sílu.  Dny, kdy byste se chtěli strašně někam posunout, ale žádnou cestu před sebou nevidíte. Dny, kdy byste to nejraději všechno vzdali a nechali se strhnout s proudem, ale nejste ten typ, co se jen nechá unášet. Dny, kdy byste to všechno jen rádi zaspali a probudili se zas až bude líp. Ty dny... ()
Okomentovat
Číst dále »

#125

Chaos. V hlavě i v životě.  Příspěvek, kterej máte prakticky oh hlavy až k patě vymyšlenej, dokud si k tomu počítači nesednete, abyste ho sepsali. V tu ránu se všechna slova vytratí kdo ví kam.  Poslední týdny nejsou snadné. Sice jsem tam, kde jsem chtěla být už dlouho, ale najít vůli se ráno zvednout z postele není jednoduchý ani trochu. Všechny zdánlivě jednoduché a banální věci jsu tak zkurveně těžký, že si občas říkám, jaký to má smysl?  Jaký má smysl snažit se jít za svými sny a každý den bojovat sama se sebou, když se můžu nechat unášet s davem a stejně jako oni nějak přežívat? Jaký má smysl věnovat ta kvanta energie do aktivit, které se možná ani nevyplatí?  Jasně, že to má smysl a vše, co dělám, dělám protože chci a ne proto, že by mě někdo nutil.  Ale hledat půl dne k energii třeba na to, abych jen umyla nádobí nebo abych uklidila čisté prádlo mě nebaví. Stejně jako ty dny, kdy se odhodlávám kamkoliv zavolat a musím nejdřív projít fakt důslednou přípravou na to, že to přeci zv
Okomentovat
Číst dále »

#67

 Člověk míní, život mění.  Tohle rčení mi poslední měsíce běží v hlavě prakticky dokola a rozhodně ne nadarmo. Představa mého života ještě tak tři měsíce zpět a teď je úplně jiná a až mám skoro pocit jako bych se vzbudila z dlouhého, dusivého snu.  Ještě v červnu jsem si zařizovala práci tak, aby mi to od září co nejvíce usnadnilo život a případně i umožnilo trávit čas s mužem, teď zpětně jsou tyhle snahy spíše úsměvné než cokoliv jiného. Někdy v zimě jsem se totiž začala více bavit s někým, s kým jsem se měla opravdu o čem bavit a pokaždé, když jsme se viděli jsem mu propadala o maličko více. Ne jednou mě napadla myšlenka, jak mě mrzí, že jsem ho nepotkala dříve než D. a že mám zkrátka smůlu. Well... jenže čím více příležitostí ho vidět a mluvit s ním jsem měla, tím více hřebíků do rakve vztahu s D. jsem zatloukala. A taky, že jo, někdy měsíc zpět jsme se rozešli. I když teď beru jako jeden z hlavních důvodů našeho rozchodu, to, že jsem potkala někoho jiného, pořád jsme měli problémy,
Okomentovat
Číst dále »